Protiinflační Dluhopisy Republiky skončily. Drobní střadatelé budou muset jít do rizika

Ministerstvo financí pod vedením nového šéfa Zbyňka Stanjury rozhodlo o dočasném pozastavení vydávání takzvaných protiinflačních Dluhopisů Republiky. Poptávka po dosud poslední emisi, která byla občanům nabízena do 23. prosince loňského roku, byla rekordní. České domácnosti totiž vycítily, že jde o solidní nástroj, kterým lze úspory efektivně ochránit před rostoucí inflací. A co víc, po ukončení jejich vydávání se potvrzuje již dřívější analýza OX Czechia, že pro neprofesionální individuální investory nebude mít tento nástroj žádnou srovnatelnou alternativu.[1]

Protiinflační Dluhopis Republiky ještě v roce 2019 nenabízel o mnoho zajímavější zhodnocení úspor než jiné srovnatelné alternativy. Zejména pak s ohledem na inflaci, která se v té době držela uvnitř koridoru, v němž se ji snaží udržet Česká národní banka. Situace se ale začala měnit v roce 2020 a radikální proměna přišla o rok později, kdy se inflace dostala na nejvyšší úroveň od roku 2008.

V tu chvíli si české domácnosti uvědomily, že protiinflační Dluhopis Republiky je jediným rozumným nástrojem, který dokáže jejich úspory před zrychlujícím se tempem zdražování efektivně ochránit. Tento typ cenného papíru totiž garantuje úrok, který odpovídá míře inflace, v roce, v němž byl dluhopis emitován. Jestliže za rok 2021 bylo možné inkasovat úrok ve výši 6,3 procenta, z pohledu domácností bylo velmi pravděpodobné, že v roce 2022 to bude ještě o něco více.*

Poptávka po protiinflačním Dluhopisu Republiky, který byl ministerstvem financí nabízen od 20. září do 23. prosince 2021, dosáhla 41,1 miliardy korun. Překonala nejen celkovou jmenovitou hodnotu doposud prodaného Dluhopisu Republiky, ale představovala také nejvyšší poptávku v historii v rámci všech doposud uskutečněných úpisů státních dluhopisů určených primárně pro občany od roku 2011.

Z pohledu státu jde jistě o racionální krok, neboť pokud by měl tento trend pokračovat, další zadlužování by se mu výrazně prodražilo. Celkem oprávněně by se tak nejen široká veřejnost mohla začít ptát, zda je takové počínání v souladu s principy řádného hospodáře. Jenže domácnostem tak ze zřetele zmizel atraktivní produkt, a tak se, chtějí-li alespoň částečně minimalizovat ztráty způsobené inflací, budou muset poohlédnout po jiných možnostech.

Ty ale budou vždy představovat méně výhodnou alternativu, nebo alternativu rizikovější. Některé tuzemské banky již zareagovaly na Českou národní banku, která v průběhu loňského roku v několika krocích zvýšila svou základní úrokovou sazbu na 3,75 procenta, a začaly svým klientům nabízet vyšší zhodnocení na spořicích účtech. Na inflaci, která má podle aktuální predikce ministerstva financí letos dosáhnout 8,5 procenta, to ale zdaleka stačit nebude.

Drobní střadatelé se tak i v této pohnuté době budou muset pečlivě rozhlížet na trhu a zvažovat, jak vysoký výnos budou požadovat s ohledem na intenzitu rizika, které budou muset podstoupit. Situace je v těchto dnech navíc komplikovanější, jelikož akciové trhy od počátku roku vykazují spíše sestupnou tendenci. Pokud tedy někdo uvažuje o investicích právě tímto směrem, možná se jako výhodné jeví ještě nějakou dobu počkat, než se ukáže, jak trhy zareagují na zpřísňující se měnovou politiku Federálního rezervního systému (americká centrální banka).

Naopak za téměř jisté lze považovat investice do nemovitostí. Podle údajů Eurostatu došlo v Česku k jejich nejrychlejšímu růstu ve třetím čtvrtletí loňského roku ze všech zemí Evropské unie. Meziročně o rovných 22 procent. Na trhu dnes již existuje řada možností, jak do nemovitostí investovat i po malých částkách prostřednictvím nejrůznějších podílových fondů.

Ačkoli se inflace šplhá na 13letá maxima, nic nezměnila na zásadě, která v případě investování platí odjakživa. Totiž snažit se vybalancovat své investiční portfolio tak, aby se neopíralo jen o jeden druh aktiv, ale aby dokázalo absorbovat šoky, které se mohou dostavit. Ty se zpravidla netýkají plošně všech odvětví ekonomiky nebo na ně nedopadají stejnou měrou. Za zvážení také stojí některé státem podporované spořicí produkty (stavební spoření, různé varianty kapitálového připojištění), ty ale nepřinesou atraktivní zhodnocení úspor.

[1] Výhledová prohlášení vycházejí z předpokladů a aktuálních očekávání, které mohou být nepřesné, nebo z aktuálního ekonomického prostředí, které se může změnit. Taková prohlášení nejsou zárukou budoucí výkonnosti. Zahrnují rizika a další nejistoty, které se dají těžko předvídat. Výsledky se mohou podstatně lišit od výsledků vyjádřených nebo implikovaných v jakýchkoli výhledových prohlášeních.

* Minulá výkonnost není zárukou budoucích výsledků